šrotovat

Czech

Etymology

From šrot +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈʃrotovat]
• Hyphenation: šro‧to‧vat

Verb

šrotovat impf

1. to scrap (process discarded metal)
2. to grind (grain)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	šrotovat, šrotovati	Active adjective	šrotující
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	šrotuji, šrotuju (coll.)	šrotujeme	—	šrotujme
2nd person	šrotuješ	šrotujete	šrotuj	šrotujte
3rd person	šrotuje	šrotují, šrotujou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive šrotovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	šrotoval	šrotovali	šrotován	šrotováni
masculine inanimate		šrotovaly		šrotovány
feminine	šrotovala		šrotována
neuter	šrotovalo	šrotovala	šrotováno	šrotována

Transgressives	present	past
masculine singular	šrotuje	—
feminine + neuter singular	šrotujíc	—
plural	šrotujíce	—

Related terms

• šrot m
• šrotiště n
• šrotování
• šrotovné n

 

Further reading

• šrotovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• šrotovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989