cítit

See also: citit

Czech

Alternative forms

• cejtit (informal)

Etymology

Inherited from Old Czech cútiti, from Proto-Slavic *oťutiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈt͡siːcɪt]

• Audio

  (file)

Verb

cítit impf

1. (transitive) to feel (to use the sense of touch)
2. (transitive) to smell (to sense a smell or smells)
3. (reflexive with se) to feel

   Necítím se dnes dobře. ― I don't feel well today.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	cítit, cítiti	Active adjective	cítící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	cítím	cítíme	—	ciťme
2nd person	cítíš	cítíte	ciť	ciťte
3rd person	cítí	cítí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive cítit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	cítil	cítili	cítěn	cítěni
masculine inanimate		cítily		cítěny
feminine	cítila		cítěna
neuter	cítilo	cítila	cítěno	cítěna

Transgressives	present	past
masculine singular	cítě	—
feminine + neuter singular	cítíc	—
plural	cítíce	—

Related terms

• cit m
• citelný m
• citlivka m
• citlivý m
• cítění n
• cítěný m
• jemnocit m
• pocit m
• pocítit
• procítit
• soucítit
• ucítit
• vcítit
• vycítit

 

Further reading

• cítiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• cítiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• cítit in Internetová jazyková příručka