divočina

Czech

Etymology

From divoký +‎ -ina. From Old Czech divočina.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɟɪvot͡ʃɪna]
• Hyphenation: di‧vo‧či‧na

Noun

divočina f

1. wilderness
2. game (meat)

Declension

Declension of divočina (hard feminine)

	singular	plural
nominative	divočina	divočiny
genitive	divočiny	divočin
dative	divočině	divočinám
accusative	divočinu	divočiny
vocative	divočino	divočiny
locative	divočině	divočinách
instrumental	divočinou	divočinami

Further reading

• divočina in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• divočina in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• divočina in Internetová jazyková příručka

Old Czech

Etymology

From divoký.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈɟiʋot͡ʃina/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈɟivot͡ʃina/

Noun

divočina f

1. wilderness
2. game (meat)

Declension

Declension of divočina (hard a-stem)

	singular	dual	plural
nominative	divočina	divočině	divočiny
genitive	divočiny	divočinú	divočin
dative	divočině	divočinama	divočinám
accusative	divočinu	divočině	divočiny
vocative	divočino	divočině	divočiny
locative	divočině	divočinú	divočinách
instrumental	divočinú	divočinama	divočinami

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: divočina

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “divočina”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění