doupě

See also: doupe

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech dúpě, from Proto-Slavic *dupę.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdou̯pjɛ]

Noun

doupě n

1. lair

Declension

Declension of doupě (t-stem neuter)

	singular	plural
nominative	doupě	doupata
genitive	doupěte	doupat
dative	doupěti	doupatům
accusative	doupě	doupata
vocative	doupě	doupata
locative	doupěti	doupatech
instrumental	doupětem	doupaty

Further reading

• doupě in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• doupě in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• doupě in Internetová jazyková příručka