dovolovat
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
dovolovat impf
- imperfective form of dovolit
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | dovolovat, dovolovati | Active adjective | dovolující |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | dovolování | Passive adjective | dovolovaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | dovoluji, dovoluju (coll.) |
dovolujeme | — | dovolujme |
| 2nd person | dovoluješ | dovolujete | dovoluj | dovolujte |
| 3rd person | dovoluje | dovolují, dovolujou (coll.) |
— | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive dovolovat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | dovoloval | dovolovali | dovolován | dovolováni |
| masculine inanimate | dovolovaly | dovolovány | ||
| feminine | dovolovala | dovolována | ||
| neuter | dovolovalo | dovolovala | dovolováno | dovolována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | dovoluje | — |
| feminine + neuter singular | dovolujíc | — |
| plural | dovolujíce | — |
Further reading[edit]
- dovolovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- dovolovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- dovolovat in Internetová jazyková příručka