kočka

See also: kocka, kócka, and kóčka

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech kočka, from Proto-Slavic *kòťьka.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkot͡ʃka]

• audio

  (file)

• Hyphenation: koč‧ka
• Rhymes: -otʃka

Noun

kočka f (masculine kocour, related adjective kočičí)

1. cat (domestic animal)

   Synonyms: míca, micka, číča

   hrát si jako kočka s myší ― to play cat and mouse

2. (colloquial) attractive woman

Declension

Declension of kočka (hard feminine reducible)

	singular	plural
nominative	kočka	kočky
genitive	kočky	koček
dative	kočce	kočkám
accusative	kočku	kočky
vocative	kočko	kočky
locative	kočce	kočkách
instrumental	kočkou	kočkami

Related terms

• Bratrstvo kočičí pracky
• kocour
• kočičí
• kočičí oko
• kočičí zlato
• kočička
• kočkodan
• kočkopes
• kočkovat
• kočkovitý

 

Further reading

• kočka in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• kočka in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• kočka in Internetová jazyková příručka

Old Czech

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈkot͡ʃka/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈkot͡ʃka/

Noun

kočka f

1. cat

Declension

Declension of kočka (hard a-stem reducible)

	singular	dual	plural
nominative	kočka	kočcě	kočky
genitive	kočky	kočkú	koček
dative	kočcě	kočkama	kočkám
accusative	kočku	kočcě	kočky
vocative	kočko	kočcě	kočky
locative	kočcě	kočkú	kočkách
instrumental	kočkú	kočkama	kočkami

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: kočka

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “kočka”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění