kombinovat
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
Derived from Latin combīnō + suffix -ovat.
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
kombinovat impf (perfective zkombinovat)
- to combine
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | kombinovat, kombinovati | Active adjective | kombinující |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | kombinování | Passive adjective | kombinovaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | kombinuji, kombinuju (coll.) |
kombinujeme | — | kombinujme |
| 2nd person | kombinuješ | kombinujete | kombinuj | kombinujte |
| 3rd person | kombinuje | kombinují, kombinujou (coll.) |
— | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kombinovat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | kombinoval | kombinovali | kombinován | kombinováni |
| masculine inanimate | kombinovaly | kombinovány | ||
| feminine | kombinovala | kombinována | ||
| neuter | kombinovalo | kombinovala | kombinováno | kombinována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | kombinuje | — |
| feminine + neuter singular | kombinujíc | — |
| plural | kombinujíce | — |
Related terms[edit]
- See bi-
Further reading[edit]
- kombinovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- kombinovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989