končit

Definition from Wiktionary, the free dictionary
Jump to: navigation, search

Czech[edit]

Pronunciation[edit]

Verb[edit]

končit impf (perfective skončit)

  1. to end; to finish

Conjugation[edit]

Present Singular Present Plural Past Singular Past Plural
1st person končím končíme končil jsem, končila jsem končili jsme, končily jsme
2nd person končíš končíte končil jsi, končila jsi končili jste, končily jste
3rd person končí končí končil, končila, končilo končili, končily

Antonyms[edit]

Derived terms[edit]