kouřit

From Wiktionary, the free dictionary
Jump to navigation Jump to search
See also: kourit

Czech[edit]

Etymology[edit]

Inherited from Old Czech kúřiti, from Proto-Slavic *kuriti.

Pronunciation[edit]

  • IPA(key): [ˈkou̯r̝ɪt]
  • Audio(file)
  • Rhymes: -our̝ɪt

Verb[edit]

kouřit impf (perfective zakouřit)

  1. to smoke (to deliberately inhale smoke)
    Synonym: hulit
  2. (colloquial) to smoke (to give off smoke)
    Synonyms: čadit, dýmat, hulit
  3. (colloquial) to give a blowjob
    Synonym: hulit

Conjugation[edit]

Conjugation
Infinitive kouřit, kouřiti Active adjective kouřící
Verbal noun kouření Passive adjective kouřený
Present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person kouřím kouříme — kuřme
2nd person kouříš kouříte kuř kuřte
3rd person kouří kouří — —
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kouřit.
Participles Past participles Passive participles
singular plural singular plural
masculine animate kouřil kouřili kouřen kouřeni
masculine inanimate kouřily kouřeny
feminine kouřila kouřena
neuter kouřilo kouřila kouřeno kouřena
Transgressives present past
masculine singular kouře —
feminine + neuter singular kouříc —
plural kouříce —

Related terms[edit]

verbs
nouns

Further reading[edit]

  • kouřiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • kouřiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • kouřit in Internetová jazyková příručka
Retrieved from "https://en.wiktionary.org/w/index.php?title=kouřit&oldid=77441649"