kárat

See also: karat, Karat, karát, kārāt, and kärat

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech kárati, from Proto-Slavic *karati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkaːrat]

Verb

kárat impf

1. to rebuke, to upbraid, to reproach

   Synonyms: spílat, hubovat, plísnit, peskovat

Conjugation

Conjugation

Infinitive	kárat, kárati	Active adjective	kárající
Verbal noun	kárání	Passive adjective	káraný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	kárám	káráme	—	kárejme
2nd person	káráš	káráte	kárej	kárejte
3rd person	kárá	kárají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kárat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	káral	kárali	kárán	káráni
masculine inanimate		káraly		kárány
feminine	kárala		kárána
neuter	káralo	kárala	káráno	kárána

Transgressives	present	past
masculine singular	káraje	—
feminine + neuter singular	kárajíc	—
plural	kárajíce	—

Derived terms

• pokárat
• vykárat

 

Related terms

• kořit

 

Further reading

• kárati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• kárati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• kárat in Internetová jazyková příručka