marodit

Czech

Etymology

From marod +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈmaroɟɪt]

Verb

marodit impf

1. (colloquial) to be ill

   Synonyms: stonat, churavět, být nemocný

Conjugation

Conjugation

Infinitive	marodit, maroditi	Active adjective	marodící
Verbal noun	marození	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	marodím	marodíme	—	maroďme
2nd person	marodíš	marodíte	maroď	maroďte
3rd person	marodí	marodí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive marodit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	marodil	marodili	—	—
masculine inanimate		marodily		—
feminine	marodila		—
neuter	marodilo	marodila	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	marodě	—
feminine + neuter singular	marodíc	—
plural	marodíce	—

Further reading

• maroditi in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• marodit in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• marodit in Internetová jazyková příručka