močit

From Wiktionary, the free dictionary
Jump to navigation Jump to search
See also: mocīt and močiť

Czech[edit]

Etymology[edit]

Inherited from Old Czech močiti, from Proto-Slavic *močiti, from Proto-Slavic *mok-.

Pronunciation[edit]

  • IPA(key): [ˈmot͡ʃɪt]
  • Hyphenation: mo‧čit

Verb[edit]

močit impf (perfective vymočit)

  1. to urinate
    Synonyms: čurat, chcát

Conjugation[edit]

Conjugation
Infinitive močit, močiti Active adjective močící
Verbal noun močení Passive adjective močený
Present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person močím močíme — močme
2nd person močíš močíte moč močte
3rd person močí močí — —
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive močit.
Participles Past participles Passive participles
singular plural singular plural
masculine animate močil močili močen močeni
masculine inanimate močily močeny
feminine močila močena
neuter močilo močila močeno močena
Transgressives present past
masculine singular moče —
feminine + neuter singular močíc —
plural močíce —

Related terms[edit]

Further reading[edit]

  • močiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • močiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • močit in Internetová jazyková příručka
Retrieved from "https://en.wiktionary.org/w/index.php?title=močit&oldid=72659574"