odpočinout

From Wiktionary, the free dictionary
Jump to navigation Jump to search

Czech[edit]

Alternative forms[edit]

Etymology[edit]

Inherited from Old Czech otpočinúti.

Pronunciation[edit]

  • IPA(key): [ˈotpot͡ʃɪnou̯t]

Verb[edit]

odpočinout pf (imperfective odpočívat)

  1. (reflexive with si) to rest
    Antonym: unavit se
    Potřebuju si trochu odpočinout.
    I need to get some rest.

Conjugation[edit]

Conjugation
Infinitive odpočinout, odpočinouti Active adjective odpočavší

, odpočinuvší

Verbal noun — Passive adjective —
Present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person odpočinu odpočineme — odpočiňme
2nd person odpočineš odpočinete odpočiň odpočiňte
3rd person odpočine odpočinou — —
The verb odpočinout does not have present tense and the present forms are used to express future only.
Participles Past participles Passive participles
singular plural singular plural
masculine animate odpočal, odpočinul odpočali, odpočinuli odpočat, odpočinut odpočati, odpočinuti
masculine inanimate odpočaly, odpočinuly odpočaty, odpočinuty
feminine odpočala, odpočinula odpočata, odpočinuta
neuter odpočalo, odpočinulo odpočala, odpočinula odpočato, odpočinuto odpočata, odpočinuta
Transgressives present past
masculine singular — odpočav, odpočinuv
feminine + neuter singular — odpočavši, odpočinuvši
plural — odpočavše, odpočinuvše

Derived terms[edit]

Related terms[edit]

Further reading[edit]

  • odpočinouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • odpočinouti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • odpočinout in Internetová jazyková příručka
Retrieved from "https://en.wiktionary.org/w/index.php?title=odpočinout&oldid=76023916"