ponořit

Czech

Etymology

From po- +‎ nořit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈponor̝ɪt]

Verb

ponořit pf (imperfective nořit)

1. to plunge, immerse, dip
2. (reflexive with se) to submerge, dive

   Antonym: vynořit

   Ponorka se ponořila. ― Submarine submerged.

3. (reflexive with se) to immerse, be engrossed

Conjugation

Conjugation

Infinitive	ponořit, ponořiti	Active adjective	ponořivší
Verbal noun	ponoření	Passive adjective	ponořený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	ponořím	ponoříme	—	ponořme
2nd person	ponoříš	ponoříte	ponoř	ponořte
3rd person	ponoří	ponoří	—	—

The verb ponořit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	ponořil	ponořili	ponořen	ponořeni
masculine inanimate		ponořily		ponořeny
feminine	ponořila		ponořena
neuter	ponořilo	ponořila	ponořeno	ponořena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	ponořiv
feminine + neuter singular	—	ponořivši
plural	—	ponořivše

Derived terms

• ponorka
• ponořený

 

Further reading

• ponořiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• ponořiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• ponořit in Internetová jazyková příručka