provinit

Czech

Etymology

From pro- +‎ vinit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈprovɪɲɪt]

Verb

provinit pf

1. (reflexive with se) to be guilty of, to become guilty of

Conjugation

Conjugation

Infinitive	provinit, proviniti	Active adjective	provinivší
Verbal noun	provinění	Passive adjective	proviněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	proviním	proviníme	—	proviňme
2nd person	proviníš	proviníte	proviň	proviňte
3rd person	proviní	proviní	—	—

The verb provinit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	provinil	provinili	proviněn	proviněni
masculine inanimate		provinily		proviněny
feminine	provinila		proviněna
neuter	provinilo	provinila	proviněno	proviněna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	proviniv
feminine + neuter singular	—	provinivši
plural	—	provinivše

Derived terms

• provinění

 

See also

• prohřešit
• spáchat

Further reading

• proviniti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• proviniti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• provinit in Internetová jazyková příručka