rattlesnake

English

Wikipedia

Etymology

rattle +‎ snake

Alternative forms

• rattle snake

Noun

A rattlesnake

rattlesnake (plural rattlesnakes)

1. Any of various poisonous American snakes, of genera Crotalus and Sistrurus, having a rattle at the end of its tail.

Synonyms

• rattler (colloquial, especially US)

Translations

poisonous snake

• Basque: kriskitin-suge (eu)
• Chinese:

  Mandarin: 響尾蛇 (cmn), 响尾蛇 (cmn) (xiǎngwěishé)

• Czech: chřestýš (cs) m
• Danish: klapperslange (da)
• Dutch: ratelslang (nl) f
• Finnish: kalkkarokäärme (fi)
• French: crotale (fr) m, serpent à sonnettes (fr) m
• German: Klapperschlange (de) f
• Greek: κροταλίας (el) (krotalías) m 
• Hungarian: csörgőkígyó (hu)
• Italian: crotalo (it) m, serpente a sonagli (it) m
• Japanese: ガラガラヘビ (ja) (garagarahebi)
• Lithuanian: barškuolė (lt) f
• Macedonian: ѕвечарка (mk) (dzvéčarka) f

• Navajo: tłʼiish áníní, naʼashǫ́ʼii ánínígíí
• Polish: grzechotnik (pl) m
• Portuguese: cascavel (pt) f
• Romanian: sarpe cu clopoței (ro)
• Russian: гремучая змея (ru) (gremúčaja zmejá) f 
• Serbian: zvečarka f
• Serbo-Croatian:

  Cyrillic: звечарка (sh) f

  Roman: zvečarka (sh) f

• Slovene: klopotača (sl) f
• Spanish: serpiente de cascabel f, cascabel (es) f
• Swedish: skallerorm (sv) c
• Taos: pę̀cu’úna
• Turkish: çıngıraklı yılan (tr)
• Volapük: noidülasnek (vo), krotasnek (vo)