ručit

Czech

Etymology

From ruka +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrut͡ʃɪt]

Verb

ručit impf

1. to guarantee

Conjugation

Conjugation

Infinitive	ručit, ručiti	Active adjective	ručící
Verbal noun	ručení	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	ručím	ručíme	—	ručme
2nd person	ručíš	ručíte	ruč	ručte
3rd person	ručí	ručí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive ručit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	ručil	ručili	—	—
masculine inanimate		ručily		—
feminine	ručila		—
neuter	ručilo	ručila	ručeno	—

Transgressives	present	past
masculine singular	ruče	—
feminine + neuter singular	ručíc	—
plural	ručíce	—

Related terms

• doporučitel m
• doporučitelný m
• doručit
• doručovatelka f
• poručit
• ručení m
• ručitel m
• zaručit
• záruční m
• záruční list m
• záruka f

 

Further reading

• ručiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• ručiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• ručit in Internetová jazyková příručka