upřít

Czech

Etymology

From u- +‎ přít.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈupr̝̊iːt]

Verb

upřít pf (imperfective upírat)

1. to deny (as in "deny the right")

Conjugation

Conjugation

Infinitive	upřít, upříti	Active adjective	upřevší
Verbal noun	upření	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	upřu	upřeme	—	upřeme
2nd person	upřeš	upřete	upři	upřete
3rd person	upře	upřou	—	—

The verb upřít does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	upřel	upřeli	upřen	upřeni
masculine inanimate		upřely		upřeny
feminine	upřela		upřena
neuter	upřelo	upřela	upřeno	upřena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	upřev
feminine + neuter singular	—	upřevši
plural	—	upřevše

Related terms

• upřeně
• upřenost
• upřený

 

Further reading

• upříti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• upříti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• upřít in Internetová jazyková příručka