vypudit

Czech

Etymology

From vy- +‎ pudit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪpuɟɪt]

Verb

vypudit pf

1. to expel, drive out

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vypudit, vypuditi	Active adjective	vypudivší
Verbal noun	vypuzení	Passive adjective	vypuzený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vypudím	vypudíme	—	vypuďme
2nd person	vypudíš	vypudíte	vypuď	vypuďte
3rd person	vypudí	vypudí	—	—

The verb vypudit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vypudil	vypudili	vypuzen	vypuzeni
masculine inanimate		vypudily		vypuzeny
feminine	vypudila		vypuzena
neuter	vypudilo	vypudila	vypuzeno	vypuzena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vypudiv
feminine + neuter singular	—	vypudivši
plural	—	vypudivše

Further reading

• vypuditi in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vypuditi in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vypudit in Internetová jazyková příručka