výkřik

Czech

Etymology

Deverbal from vykřičet.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈviːkr̝̊ɪk]

• Audio

  (file)

Noun

výkřik m inan

1. scream (a loud, emphatic, exclamation of extreme emotion, usually horror, fear, excitement et cetera)

Declension

Declension of výkřik (velar masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	výkřik	výkřiky
genitive	výkřiku	výkřiků
dative	výkřiku	výkřikům
accusative	výkřik	výkřiky
vocative	výkřiku	výkřiky
locative	výkřiku	výkřicích
instrumental	výkřikem	výkřiky

Related terms

• křičet
• křik m
• vykřičený

 

Further reading

• výkřik in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• výkřik in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• výkřik in Internetová jazyková příručka