zapříčinit
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
zapříčinit pf
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | zapříčinit, zapříčiniti | Active adjective | zapříčinivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | zapříčinění | Passive adjective | zapříčiněný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | zapříčiním | zapříčiníme | — | zapříčiňme |
| 2nd person | zapříčiníš | zapříčiníte | zapříčiň | zapříčiňte |
| 3rd person | zapříčiní | zapříčiní | — | — |
| The verb zapříčinit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | zapříčinil | zapříčinili | zapříčiněn | zapříčiněni |
| masculine inanimate | zapříčinily | zapříčiněny | ||
| feminine | zapříčinila | zapříčiněna | ||
| neuter | zapříčinilo | zapříčinila | zapříčiněno | zapříčiněna |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | zapříčiniv |
| feminine + neuter singular | — | zapříčinivši |
| plural | — | zapříčinivše |
Further reading[edit]
- zapříčiniti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- zapříčiniti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- zapříčinit in Internetová jazyková příručka