zuřit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *žuriti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzur̝ɪt]

Verb

zuřit impf (perfective rozzuřit)

1. to rage

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zuřit, zuřiti	Active adjective	zuřící
Verbal noun	zuření	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zuřím	zuříme	—	zuřme
2nd person	zuříš	zuříte	zuř	zuřte
3rd person	zuří	zuří	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive zuřit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zuřil	zuřili	—	—
masculine inanimate		zuřily		—
feminine	zuřila		—
neuter	zuřilo	zuřila	zuřeno	—

Transgressives	present	past
masculine singular	zuře	—
feminine + neuter singular	zuříc	—
plural	zuříce	—

Derived terms

• rozzuřit
• vyzuřit
• zuřivý m

 

See also

• vztekat se
• hněvat se
• běsnit

Further reading

• zuřiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• zuřiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• zuřit in Internetová jazyková příručka