čepec

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *čepьcь.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈt͡ʃɛpɛt͡s]

Noun

čepec m inan

1. bonnet (a type of hat)
2. reticulum (the second stomach in a cow or other ruminant)

Declension

Declension of čepec (soft masculine inanimate reducible)

	singular	plural
nominative	čepec	čepce
genitive	čepce	čepců
dative	čepci	čepcům
accusative	čepec	čepce
vocative	čepci	čepce
locative	čepci	čepcích
instrumental	čepcem	čepci

Derived terms

• čepeček

 

Further reading

• čepec in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• čepec in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• čepec in Internetová jazyková příručka