čepel

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈt͡ʃɛpɛl]

• Audio

  (file)

Noun

čepel f

1. blade (sharp-edged or pointed working end of a tool or utensil)

Declension

Declension of čepel (soft zero-ending feminine)

	singular	plural
nominative	čepel	čepele
genitive	čepele	čepelí
dative	čepeli	čepelím
accusative	čepel	čepele
vocative	čepeli	čepele
locative	čepeli	čepelích
instrumental	čepelí	čepelemi

Further reading

• čepel in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• čepel in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• čepel in Internetová jazyková příručka