říhat

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech říhati, from Proto-Slavic *rygati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈr̝iːɦat]
• Hyphenation: ří‧hat

Verb

říhat impf

1. imperfective form of říhnout

Conjugation

Conjugation

Infinitive	říhat, říhati	Active adjective	říhající
Verbal noun	říhání	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	říhám	říháme	—	říhejme
2nd person	říháš	říháte	říhej	říhejte
3rd person	říhá	říhají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive říhat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	říhal	říhali	—	—
masculine inanimate		říhaly		—
feminine	říhala		—
neuter	říhalo	říhala	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	říhaje	—
feminine + neuter singular	říhajíc	—
plural	říhajíce	—

Further reading

• “říhati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “říhati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989