říkat

See also: rikat and ríkat

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech řiekati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈr̝iːkat]

• Audio:

  (file)

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: ří‧kat

Verb

říkat impf (perfective říct)

1. to say
2. to call, to name

   Říkejte mi Petr. ― Please call me Peter.

Conjugation

Conjugation of říkat

infinitive říkat, říkati active adjective říkající verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person říkám říkáme — říkejme 2nd person říkáš říkáte říkej říkejte 3rd person říká říkají — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive říkat. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate říkal říkali říkán říkáni masculine inanimate říkaly říkány feminine říkala říkána neuter říkalo říkala říkáno říkána transgressives present past masculine singular říkaje — feminine + neuter singular říkajíc — plural říkajíce —

Derived terms

verbs

• naříkat
• nařknout
• odřeknout
• odříkat
• podřeknout
• prořeknout
• přeřeknout
• uřknout
• vyříkat
• vyřknout
• zařeknout
• zaříkat
• zřeknout

Related terms

adjectives

• prostořeký

nouns

• nářek
• pořekadlo
• říkadlo
• říkanka
• výrok
• zaříkadlo

Further reading

• “říkati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “říkati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “říkat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026