brně

See also: Brne, Brně, and brnę

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈbr̩ɲɛ]

Etymology 1

Noun

brně f

1. alternative form of brň

Declension

Declension of brně (soft feminine)

	singular	plural
nominative	brně	brně
genitive	brně	brní
dative	brni	brním
accusative	brni	brně
vocative	brně	brně
locative	brni	brních
instrumental	brní	brněmi

Etymology 2

See the etymology of the corresponding lemma form.

Verb

brně

1. masculine singular present transgressive of brnět

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *brъňa.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈbr̩ɲi̯ɛ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈbr̩ɲɛ/

Noun

brně f pl

1. armour

   Oblecte sě v brně! ― Put on armour!

Declension

Declension of brně (pl-only soft a-stem)

	plural
nominative	brně
genitive	brní
dative	brniem
accusative	brně
vocative	brně
locative	brniech
instrumental	brněmi

This table shows the most common forms around the 13th century.

Derived terms

• brněnie

Descendants

• Czech: brň, brně

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916), “brně”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění