miřík

Old Czech

Etymology

Derived from Middle High German merrich.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈmir̝iːk/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈmir̝iːk/

Noun

miřík m inan

1. celery

Declension

Declension of miřík (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	miřík	miříky	miříci, miříkové
genitive	miříka, miříku	miříkú	miříkóv
dative	miříku	miříkoma	miříkóm
accusative	miřík	miříky	miříky
vocative	miříče	miříky	miříci, miříkové
locative	miřícě, miříku	miříkú	miříciech
instrumental	miříkem	miříkoma	miříky

This table shows the most common forms around the 13th century.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916), “miřík”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění