spojit

Czech

Etymology

From s- +‎ pojit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈspojɪt]

• audio

  (file)

Verb

spojit pf (imperfective spojovat)

1. to unite
2. to join

Conjugation

Conjugation

Infinitive	spojit, spojiti	Active adjective	spojivší
Verbal noun	spojení	Passive adjective	spojený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	spojím	spojíme	—	spojme
2nd person	spojíš	spojíte	spoj	spojte
3rd person	spojí	spojí	—	—

The verb spojit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	spojil	spojili	spojen	spojeni
masculine inanimate		spojily		spojeny
feminine	spojila		spojena
neuter	spojilo	spojila	spojeno	spojena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	spojiv
feminine + neuter singular	—	spojivši
plural	—	spojivše

Antonyms

• rozdělit
• rozpojit

Derived terms

• spoj m
• spojenec m
• spojení n
• spojený
• spojnice f
• spojovatelka f

 

See also

• sjednotit

Further reading

• spojiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• spojiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• spojit in Internetová jazyková příručka