spolknout
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
spolknout pf
- (transitive) to swallow
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | spolknout, spolknouti | Active adjective | spolknuvší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | spolknutí | Passive adjective | spolknutý |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | spolknu | spolkneme | — | spolkněme |
| 2nd person | spolkneš | spolknete | spolkni | spolkněte |
| 3rd person | spolkne | spolknou | — | — |
| The verb spolknout does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | spolkl, spolknul | spolkli, spolknuli | spolknut | spolknuti |
| masculine inanimate | spolkly, spolknuly | spolknuty | ||
| feminine | spolkla, spolknula | spolknuta | ||
| neuter | spolklo, spolknulo | spolkla, spolknula | spolknuto | spolknuta |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | spolknuv |
| feminine + neuter singular | — | spolknuvši |
| plural | — | spolknuvše |
Related terms[edit]
Further reading[edit]
- spolknouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- spolknouti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989