stříkat
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
Inherited from Old Czech stříkati. Possibly related to strkat.
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
stříkat impf (perfective stříknout or postříkat)
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | stříkat, stříkati | Active adjective | stříkající |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | — | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | stříkám | stříkáme | — | stříkejme |
| 2nd person | stříkáš | stříkáte | stříkej | stříkejte |
| 3rd person | stříká | stříkají | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive stříkat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | stříkal | stříkali | stříkán | stříkáni |
| masculine inanimate | stříkaly | stříkány | ||
| feminine | stříkala | stříkána | ||
| neuter | stříkalo | stříkala | stříkáno | stříkána |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | stříkaje | — |
| feminine + neuter singular | stříkajíc | — |
| plural | stříkajíce | — |
Related terms[edit]
adjectives
nouns
verbs