svůdce

Czech

Etymology

From svodit +‎ -ce.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsvuːt͡sɛ]

Noun

svůdce m anim (feminine svůdkyně)

1. seducer

   Synonym: svůdník

Declension

Declension of svůdce (masculine animate in -e)

	singular	plural
nominative	svůdce	svůdci, svůdcové
genitive	svůdce	svůdců
dative	svůdcovi, svůdci	svůdcům
accusative	svůdce	svůdce
vocative	svůdce	svůdci, svůdcové
locative	svůdcovi, svůdci	svůdcích
instrumental	svůdcem	svůdci

Further reading

• svůdce in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• svůdce in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• svůdce in Internetová jazyková příručka