válečník

Definition from Wiktionary, the free dictionary
Jump to navigation Jump to search

Czech[edit]

Etymology[edit]

From válka +‎ -ník.

Pronunciation[edit]

  • IPA(key): [ˈvaːlɛt͡ʃɲiːk]

Noun[edit]

válečník m anim (feminine válečnice)

  1. warrior

Further reading[edit]

  • válečník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • válečník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989