Etymology[edit]
From vy- + tknout.
Pronunciation[edit]
- IPA(key): [ˈvɪtknou̯t]
- Hyphenation: vy‧tknout
vytknout pf (imperfective vytýkat)
- (transitive) to reproach somebody for something
Usage notes[edit]
- Always used with two objects: the person etc which is being reproached and the thing for which they are reproached.
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive
|
vytknout, vytknouti
|
Active adjective
|
vytknuvší
|
| Verbal noun
|
—
|
Passive adjective
|
—
|
| The verb vytknout does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
|
| Participles |
Past participles |
Passive participles
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| masculine animate
|
vytkl, vytknul |
vytkli, vytknuli |
vytknut, vytčen |
vytknuti, vytčeni
|
| masculine inanimate
|
vytkly, vytknuly |
vytknuty, vytčeny
|
| feminine
|
vytkla, vytknula |
vytknuta, vytčena
|
| neuter
|
vytklo, vytknulo |
vytkla, vytknula |
vytknuto, vytčeno |
vytknuta, vytčena
|
Related terms[edit]
Further reading[edit]
- vytknouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- vytknouti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- vytknout in Internetová jazyková příručka
