dojmout

Czech

Etymology

From do- +‎ jmout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdojmou̯t]

Verb

dojmout pf (imperfective dojímat)

1. to affect, to move, to touch
2. (reflexive with se) to be moved, to be touched

Conjugation

Conjugation

Infinitive	dojmout, dojmouti	Active adjective	dojavší , dojmuvší
Verbal noun	dojetí	Passive adjective	dojatý, dojmutý

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	dojmu	dojmeme	—	dojměme
2nd person	dojmeš	dojmete	dojmi	dojměte
3rd person	dojme	dojmou	—	—

The verb dojmout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	dojal, dojmul	dojali, dojmuli	dojat, dojmut	dojati, dojmuti
masculine inanimate		dojaly, dojmuly		dojaty, dojmuty
feminine	dojala, dojmula		dojata, dojmuta
neuter	dojalo, dojmulo	dojala, dojmula	dojato, dojmuto	dojata, dojmuta

Transgressives	present	past
masculine singular	—	dojav, dojmuv
feminine + neuter singular	—	dojavši, dojmuvši
plural	—	dojavše, dojmuvše

Derived terms

• dojmový

 

Related terms

• dojem m

 

Further reading

• dojmouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• dojmouti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• dojmout in Internetová jazyková příručka