zdařit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech zdařiti. By surface analysis, z- +‎ dařit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzdar̝ɪt]

Verb

zdařit impf (perfective dařit)

1. (reflexive with se) to succeed

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zdařit, zdařiti	Active adjective	zdařivší
Verbal noun	zdaření	Passive adjective	zdařený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zdařím	zdaříme	—	zdařme
2nd person	zdaříš	zdaříte	zdař	zdařte
3rd person	zdaří	zdaří	—	—

The verb zdařit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zdařil	zdařili	zdařen	zdařeni
masculine inanimate		zdařily		zdařeny
feminine	zdařila		zdařena
neuter	zdařilo	zdařila	zdařeno	zdařena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	zdařiv
feminine + neuter singular	—	zdařivši
plural	—	zdařivše

Related terms

• nazdařbůh
• zdar
• zdař Bůh

 

Further reading

• zdařiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• zdařiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• zdařit in Internetová jazyková příručka