děkan

See also: dekan and dékán

Czech

Etymology

From Latin decānus.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɟɛkan]
• Hyphenation: dě‧kan

Noun

děkan m anim (feminine děkanka)

1. dean (head of a faculty)

Declension

Declension of děkan (hard masculine animate)

	singular	plural
nominative	děkan	děkani, děkanové
genitive	děkana	děkanů
dative	děkanovi, děkanu	děkanům
accusative	děkana	děkany
vocative	děkane	děkani, děkanové
locative	děkanovi, děkanu	děkanech
instrumental	děkanem	děkany

Hypernyms

• duchovní (“clergyman”)

Derived terms

• děkanát
• děkanský
• děkanství

 

Further reading

• děkan in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• děkan in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• děkan in Internetová jazyková příručka