naříznout
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]naříznout pf (imperfective nařezávat)
Conjugation
[edit]Conjugation
| Infinitive | naříznout, naříznouti | Active adjective | naříznoucí |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | — | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | naříznu | nařízneme | — | nařízněme |
| 2nd person | nařízneš | naříznete | nařízni | nařízněte |
| 3rd person | nařízne | naříznou | — | — |
| The verb naříznout does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | nařízl | nařízli | — | — |
| masculine inanimate | nařízly | — | ||
| feminine | nařízla | — | ||
| neuter | nařízlo | nařízla | — | — |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | nařízna | — |
| feminine + neuter singular | naříznouc | — |
| plural | naříznouce | — |
Related terms
[edit]Further reading
[edit]- naříznouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- naříznouti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- naříznout in Internetová jazyková příručka