oříznout

Czech

Etymology

From o- +‎ říznout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈor̝iːznou̯t]

Verb

oříznout pf

1. to crop (object: photograph or image)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	oříznout, oříznouti	Active adjective	oříznoucí
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	oříznu	ořízneme	—	ořízněme
2nd person	ořízneš	oříznete	ořízni	ořízněte
3rd person	ořízne	oříznou	—	—

The verb oříznout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	ořízl	ořízli	—	—
masculine inanimate		ořízly		—
feminine	ořízla		—
neuter	ořízlo	ořízla	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	ořízna	—
feminine + neuter singular	oříznouc	—
plural	oříznouce	—

Related terms

• ořezat
• oříznutý

 

Further reading

• oříznouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• oříznouti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• oříznout in Internetová jazyková příručka