osamět

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech osaměti. By surface analysis, o- +‎ sám +‎ -ět.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈosamɲɛt]

Verb

osamět pf (imperfective osamívat)

1. to be left alone, to become lonely
2. to be deserted, to be lonely (of place)

   Synonyms: zpustnout, vyprázdnit se, vylidnit se

Conjugation

Conjugation

Infinitive	osamět, osaměti	Active adjective	osaměvší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	osamím	osamíme	—	osamějme
2nd person	osamíš	osamíte	osaměj	osamějte
3rd person	osamí	osamí, osamějí	—	—

The verb osamět does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	osaměl	osaměli	—	—
masculine inanimate		osaměly		—
feminine	osaměla		—
neuter	osamělo	osaměla	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	—	osaměv
feminine + neuter singular	—	osaměvši
plural	—	osaměvše

Derived terms

• osamělost
• osamělý
• osamění

 

Related terms

• osamocený
• osamotit
• samotný
• sám

 

Further reading

• osaměti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• osaměti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• osamět in Internetová jazyková příručka