plnoletý

Czech

Etymology

From plný +‎ -o- +‎ léto +‎ -ý.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpl̩nolɛtiː]

Adjective

plnoletý

1. of age (old enough to be considered an adult, in law, or by society generally)

Declension

Declension of plnoletý (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	plnoletý		plnoletá	plnoleté
genitive	plnoletého		plnoleté	plnoletého
dative	plnoletému		plnoleté	plnoletému
accusative	plnoletého	plnoletý	plnoletou	plnoleté
locative	plnoletém		plnoleté	plnoletém
instrumental	plnoletým		plnoletou	plnoletým
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	plnoletí	plnoleté		plnoletá
genitive	plnoletých
dative	plnoletým
accusative	plnoleté			plnoletá
locative	plnoletých
instrumental	plnoletými

Further reading

• plnoletý in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• plnoletý in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• plnoletý in Internetová jazyková příručka