rozpač

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech rozpač.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrospat͡ʃ]

Noun

rozpač f

1. (archaic) embarrassment

   Synonym: rozpaky

Declension

Declension of rozpač (soft zero-ending feminine)

	singular	plural
nominative	rozpač	rozpači, rozpače
genitive	rozpači, rozpače	rozpačí
dative	rozpači	rozpačím
accusative	rozpač	rozpače
vocative	rozpači	rozpači, rozpače
locative	rozpači	rozpačích
instrumental	rozpačí	rozpačemi

Related terms

• rozpačitý
• rozpakovat
• rozpaky

 

Further reading

• rozpač in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• rozpač in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989

Old Czech

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈrozpat͡ʃ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈrospat͡ʃ/

Noun

rozpač f

1. embarrassment

   Synonym: rozpak

   bez rozpači ― without embarrassment / immediately

   Nejmějž rozpači! ― Don't be embarrassed!

Declension

Declension of rozpač (i-stem)

	singular	dual	plural
nominative	rozpač	rozpači	rozpači
genitive	rozpači	rozpačú	rozpačí
dative	rozpači	rozpačma	rozpačem
accusative	rozpač	rozpači	rozpači
vocative	rozpači	rozpači	rozpači
locative	rozpači	rozpačú	rozpačech
instrumental	rozpačú	rozpačma	rozpačmi

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: rozpač

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “rozpač”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění