stěhovavý

Czech

Etymology

From stěhovat +‎ -avý.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈscɛɦovaviː]

Adjective

stěhovavý

1. migratory

Declension

Declension of stěhovavý (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	stěhovavý		stěhovavá	stěhovavé
genitive	stěhovavého		stěhovavé	stěhovavého
dative	stěhovavému		stěhovavé	stěhovavému
accusative	stěhovavého	stěhovavý	stěhovavou	stěhovavé
locative	stěhovavém		stěhovavé	stěhovavém
instrumental	stěhovavým		stěhovavou	stěhovavým
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	stěhovaví	stěhovavé		stěhovavá
genitive	stěhovavých
dative	stěhovavým
accusative	stěhovavé			stěhovavá
locative	stěhovavých
instrumental	stěhovavými

Further reading

• stěhovavý in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• stěhovavý in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989