upracovat

Czech

Etymology

From u- +‎ pracovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈuprat͡sovat]

Verb

upracovat pf (imperfective upracovávat)

1. (reflexive with se) to wear out
2. (reflexive with se) to work oneself to death

   Upracoval se k smrti. ― He worked himself to death.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	upracovat, upracovati	Active adjective	upracovavší
Verbal noun	upracování	Passive adjective	upracovaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	upracuji, upracuju (coll.)	upracujeme	—	upracujme
2nd person	upracuješ	upracujete	upracuj	upracujte
3rd person	upracuje	upracují, upracujou (coll.)	—	—

The verb upracovat does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	upracoval	upracovali	upracován	upracováni
masculine inanimate		upracovaly		upracovány
feminine	upracovala		upracována
neuter	upracovalo	upracovala	upracováno	upracována

Transgressives	present	past
masculine singular	—	upracovav
feminine + neuter singular	—	upracovavši
plural	—	upracovavše

Related terms

• upracovaný

 

Further reading

• upracovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• upracovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• upracovat in Internetová jazyková příručka