zřítit

Czech

Etymology

From z- +‎ řítit, der Proto-Slavic *řutiti, from Proto-Indo-European *h₃rew-. Cognates include Polish rzucić, Russian рушить (rušitʹ), Czech rýt or Latin ruo.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzr̝iːcɪt]

Verb

zřítit pf

1. (reflexive with se) to collapse
2. (reflexive with se) to fall

   Zřítil se do propasti. ― He fell into an abyss.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zřítit, zřítiti	Active adjective	zřítivší
Verbal noun	zřícení	Passive adjective	zřícený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zřítím	zřítíme	—	zřiťme
2nd person	zřítíš	zřítíte	zřiť	zřiťte
3rd person	zřítí	zřítí	—	—

The verb zřítit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zřítil	zřítili	zřícen	zříceni
masculine inanimate		zřítily		zříceny
feminine	zřítila		zřícena
neuter	zřítilo	zřítila	zříceno	zřícena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	zřítiv
feminine + neuter singular	—	zřítivši
plural	—	zřítivše

Derived terms

• zřícenina
• zřícený

 

Related terms

• přiřítit
• řítit
• uřícený
• uřítit
• vřítit

 

See also

• spadnout
• zhroutit

Further reading

• zřítiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• zřítiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989