řúti

See also: ruti and Ruti

Old Czech

Alternative forms

• řváti (later)

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *řuti.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈr̝uːci/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈr̝iːci/

Verb

řúti impf

1. (intransitive) to yell, roar

Conjugation

Conjugation of řúti (class I)

infinitive	supine	verbal noun
řúti	řut	řvánie

	Present			Imperative
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	řevu	řévevě (-va)	řévem (-me/-my)	–	řevvě, řevěvě (-va)	řevme, řevěm (-me/-my)
2nd person	řéveš	řéveta	řévete	řev, řevi	řevta, řevěta	řevte, řevěte
3rd person	řéve	řéveta	řevú	řev, řevi	řevta, řevěta	řevte, řevěte

	Sigmatic aorist			Asigmatic aorist
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	řuch, řvach	řuchově, řvachově (-va)	řuchom, řvachom (-me/-my)	řev	řevově (-va)	řevom (-me/-my)
2nd person	řu, řva	řusta, řvasta (-šta)	řuste, řvaste (-šte)	řéve	řéveta	řévete
3rd person	řu, řva	řusta, řvasta (-šta)	řuchu, řvachu	řéve	řéveta	řevu (-ú)
	Imperfect
	Singular	Dual	Plural
1st person	řujiech, řvách	řujiechově, řváchově (-va)	řujiechom, řváchom (-me/-my)
2nd person	řujieše, řváše	řujiešta, řvášta (-sta)	řujiešte, řvášte (-ste)
3rd person	řujieše, řváše	řujiešta, řvášta (-sta)	řujiechu, řváchu

	L-participle			Passive participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	řul	řula	řuli	—	—	—
Feminine	řula	řule	řuly	—	—	—
Neuter	řulo	řule	řula	—	—	—

	Nt-participle			S-participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	řeva, řujě	řevúce, řujiece		řev	řevše
Feminine	řevúci, řujieci			řevši
Neuter	řeva, řujě, řevúci, řujieci			řev, řevši

Note: This table shows the most common forms of řúti around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.

Derived terms

• řev

 

Descendants

• Czech: řvát

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “řúti”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění