Inherited from Old Czech kořenie, from Proto-Slavic *korenьje.
koření n (related adjective kořeněný)
- spice
Declension of koření (neuter in -í/-ý)
|
|
singular
|
plural
|
| nominative
|
koření
|
koření
|
| genitive
|
koření
|
koření
|
| dative
|
koření
|
kořením
|
| accusative
|
koření
|
koření
|
| vocative
|
koření
|
koření
|
| locative
|
koření
|
kořeních
|
| instrumental
|
kořením
|
kořeními
|
See the etymology of the corresponding lemma form.
koření n
- verbal noun of kořit
Declension of koření (neuter in -í/-ý)
|
|
singular
|
plural
|
| nominative
|
koření
|
koření
|
| genitive
|
koření
|
koření
|
| dative
|
koření
|
kořením
|
| accusative
|
koření
|
koření
|
| vocative
|
koření
|
koření
|
| locative
|
koření
|
kořeních
|
| instrumental
|
kořením
|
kořeními
|
- koření in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- koření in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- koření in Internetová jazyková příručka
