mnít

Czech

Alternative forms

• mnět

Etymology

Inherited from Old Czech mnieti, from Proto-Slavic *mьniti, *mьněti. Cognates include Russian мнить (mnitʹ).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈmɲiːt]
• Rhymes: -iːt

Verb

mnít impf

1. (literary, archaic) to think

Conjugation

Conjugation

Infinitive	mnít, mníti	Active adjective	mnící, mnějící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	mním	mníme	—	mněme
2nd person	mníš	mníte	mni	mněte
3rd person	mní	mní, mnějí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive mnít.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	mněl	mněli	mněn	mněni
masculine inanimate		mněly		mněny
feminine	mněla		mněna
neuter	mnělo	mněla	mněno	mněna

Transgressives	present	past
masculine singular	mně, mněje	—
feminine + neuter singular	mníc, mnějíc	—
plural	mníce, mnějíce	—

Derived terms

• domnít
• pomnít

 

Further reading

• mníti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• mníti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• Kde se vzalo n ve slově zapomněl, 2013, em.muni.cz