ponaučení

Czech

Etymology

From ponaučit +‎ -ní.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈponau̯t͡ʃɛɲiː]

Noun

ponaučení n

1. verbal noun of ponaučit
2. lesson (something learned)

   získat ponaučení ― to learn the lessons

3. lesson (something that serves as a warning or encouragement)

Declension

Declension of ponaučení (neuter in -í/-ý)

	singular	plural
nominative	ponaučení	ponaučení
genitive	ponaučení	ponaučení
dative	ponaučení	ponaučením
accusative	ponaučení	ponaučení
vocative	ponaučení	ponaučení
locative	ponaučení	ponaučeních
instrumental	ponaučením	ponaučeními

Further reading

• ponaučení in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• ponaučení in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• ponaučení in Internetová jazyková příručka