rozloučit
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit]Inherited from Old Czech rozlúčiti. By surface analysis, roz- + loučit.
Pronunciation
[edit]Verb
[edit]rozloučit pf (imperfective loučit or rozlučovat)
- (reflexive with se) to say goodbye
- (transitive) to separate, to disunite
Conjugation
[edit]Conjugation
| Infinitive | rozloučit, rozloučiti | Active adjective | rozloučivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | rozloučení | Passive adjective | rozloučený |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | rozloučím | rozloučíme | — | rozlučme |
| 2nd person | rozloučíš | rozloučíte | rozluč | rozlučte |
| 3rd person | rozloučí | rozloučí | — | — |
| The verb rozloučit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | rozloučil | rozloučili | rozloučen | rozloučeni |
| masculine inanimate | rozloučily | rozloučeny | ||
| feminine | rozloučila | rozloučena | ||
| neuter | rozloučilo | rozloučila | rozloučeno | rozloučena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | rozloučiv |
| feminine + neuter singular | — | rozloučivši |
| plural | — | rozloučivše |
Derived terms
[edit]Further reading
[edit]- rozloučiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- rozloučiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- rozloučit in Internetová jazyková příručka